Kniha, proti které je minule recenzovaný Tchaj-pan jen slabým odvárkem...
"Krev očišťuje národy a činí je silnými," řekl Haremheb. "Krví tloustnou bohové a krev jim dává zdraví. Dokud budou války, krev musí téci."
"Nikdy již nebude válek," pravil následník trůnu.
"Tenhle chlapec je blázen," usmál se Haremheb.
Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.
Já, Sinuhet, syn Senmuta a jeho ženy Kipy, píši tyto knihy. Nikoli proto, abych chválil bohy země Kemet, neboť jsem jimi znechucen. Nikoli proto, abych chválil faraóny, protože jsem znechucen jejich činy. Jedině pro sebe sama píši. Ne abych lichotil bohům, ne abych lichotil králům, ne že bych se bál časů příštích, ne že bych v ně doufal. Neboť za svého života jsem tolik zkusil a tolik ztratil, že marný strach mě nemůže znepokojit a jsem znechucen nadějí na nesmrtelnost, jako jsem znechucen bohy a králi. Tedy jedině pro sebe sama píši a tím - myslím - se liším ode všech, kdož psali přede mnou i kdož budou psát po mně.
Tlustý osmisetstránkový svazek, který držím v rukou, vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1989, a to v nákladu 125 000 výtisků. Překladu se ujmula Marta Hellmuthová - a ujmula se ho věru dobře, o tom není pochyb.
Tento svazek v sobě skrývá patnáct knih, rozsáhlé vysvětlivky a přehled dynastií. Přestože je titul tištěn na levném a tenkém recyklovaném papíru, činí jeho tloušťka úctyhodné čtyři centimetry. Proč vám to tu říkám? Chci, abyste si uvědomili monumentální rozsah díla, které vám je takto předloženo a chovali k němu po celý zbytek recenze náležitou úctu. Neboť Sinuhet si ji zaslouží.
(mluví Kaptah) "Beze mne a mých zkušeností jsi jako tele, jemuž zloděj sváže zadní nohy, aby je odnesl na svém hřbetě kdovíkam, a beze mne jsi jako muž, jehož oči jsou zavázány a jenž tápe po nějaké opoře, takže každý, koho potkáš, tě vesel okrade, jak mu jen bude libo - a to nedovolím -, neboť máš-li být někým okrádán, bude lépe, když to budu já, ježto já kradu rozumně a podle tvých prostředků a mám ohled k tvým zájmům."
Nemá cenu popisovat příběh - mohli bychom jím zaplácnout celé Echo a dostali se sotva do poloviny svazku. Lepší bude, když půjdeme více do hloubky. Je úžasné, kolik filozofických a náboženských otázek Waltari v Sinuhetovi řeší. Je-li čtenář pozorný, odnese si toho ze Sinuheta TOLIK, že je to až neuvěřitelné. Bohatě by stačil konflikt mezi Amonem a Atonem. To, jak jsou oba bohové představeni, jak je nešťastně faraón prezentuje, jak je chápe Sinuhet, to samo by stačilo, abych se tu nadšeně rozepisoval o duchovním bohatství Waltariho díla. Ale ono toho je více: mrtvý Minotaurus - bůh z Kréty - kterému stále Kréťané posílají "býčí tanečníky" a kněz Minotauros je zabíjí, aby smrt boha nevyšla najevo; přímočarý Haremheb, ambiciózní bojovník, který se sice narodil s lejnem mezi prsty, ale míří přímo a tvrdě za svým cílem: vládnout zemi Kemet pevnou rukou z faraónské stolice. Faraón Amenthotep IV., který doplácí na svou snahu být ke všem vlídný a žít v pravdě. Varovný vykřičník upozorňující na marnost války jak v boji Egypťanů s Chabiry tak s Chetity. Otázka rozdělení společnosti na třídy bohatých, chudých a otroků. Vztah mezi mužem a ženou. To vše Sinuhet řeší a potýká se s tím, přitom je dvakrát spoután marnou láskou a přátelství s Haremhebem ho nakonec dovede k mravní zkáze, kdy se z něj donucením stane nájemný vrah. Svůj život končí ve vyhnanství nad svitky, kam zapisuje své příběhy…
I pravil jsem jim: "Přesto je dobrý člověk lepší než zlý a spravedlnost je lepší než křivda."
Avšak oni zatrpkli a zeptali se mne: "Co je dobro a zlo? Zabijeme-li zlého pána, jenž nás bije holí a krade nám jídlo, takže naše ženy a děti hladoví, je náš čin dobrý, ale strážci nás odvedou před faraónovy soudce a useknou nám uši a nosy a pověsí nás na hradby hlavou dolů. To je spravedlnost - a spravedlnost závisí na závažích, jimiž se váží, a příliš často je nám spravedlnost křivdou, ježto nedovedeme položit na váhu spravedlnosti závaží svá, a závaží faraónových soudců jsou jiná než závaží naše."
I když dokážu pochopit averzi vzniklou přítomností Sinuheta v povinné četbě, která leckomu řádsky znepříjemnila literaturu, doufám, že na základě mého doporučení si ti, kteří Sinuheta ještě nečetli, svazek patnácti knih ze života lékaře urychleně seženou a přečtou. Minule jsem chválil Tchaj-pana od Jamese Clavella. Věřte, že proti Sinuhetovi je to jen slabý odvárek.
Já Sinuhet jsem člověk, a jako člověk jsem žil v každém člověku, jenž byl přede mnou, a jako člověk budu žít v každém člověku, jenž přijde po mně. Budu žít v jeho starosti i radosti, v jeho zármutku i strachu - budu žít v jeho dobrotě i špatnosti, ve spravedlnosti i křivdě, v slabosti i síle. Jako člověk budu věčně žít v člověku - a proto netoužím po obětech u svého hrobu ani po nesmrtelnosti svého jména.
Toto napsal Sinuhet, Egypťan, ten, jenž žil osamělý po všechny dny svého života.
Související články Tchaj-pan
Ultimátní dílo Jamese Clavella, kniha na sedmi stech stranách vyprávějící příběh obchodnické rodiny v číně předminulého století, věnující se zároveň civilizačnímu konfliktu Angličanů a Číňanů.
